Vraceli jsme se s manželkou z dovolené v Thajsku a na letišti v Bangkoku jsme čekali na náš let - bohužel to vyšlo dost špatně, asi 10 hodin. Z dlouhé chvíle jsme prolezli všechny obchody na letišti (na Suvarnabhumi jich před pasovkou a security bohužel moc není) a objevili jsme obchod, kde se na mě z vitríny smály nové malé Seiko Monster:
A jelikož jsem ten den měl zrovna narozeniny, přesvědčila mě manželka, že je nutně potřebuji (asi ji děsilo, jak slintám). Podotýkám, že jsme oba vypadali jako po dvou týdnech na thajských ostrovech a několika hodinách čekání na letišti. Takže když jsem o hodinky projevil zájem, hezká slečna mě (dokonce dvakrát) upozornila na cenu a tvářila se divně, když jsem jí dvakrát odpověděl, že vím a že je to v pořádku. Pak konečně hodinky vyndala z vitríny a já jsem měl jasno - když tak hlasitě volaly, že chtějí se mnou, tak jsem jim vyhověl. Následovalo celkem milé překvapení - probíhala tam jakási akce, kdy při placení s Mastercard byla docela zajímavá sleva. Méně milé překvapení bylo, když mi během placení a ouřadování (v tom jsou Thajci mistři světa) ta hezká slečna nabídla zkrácení tahu a já blbec jsem souhlasil. Poté, co se pokoušela o různě nestandardní operace - pružnou stěžejku zmasakrovala zkracovačem tak, že to nepřežila, a naopak jí pořád zbývaly drobné dílky z vyndaných článků, jsem ji slušně požádal, ať mi ten šrot nasype do pytlíku, že si to dodělám doma. Stalo se, hodinky místo na ruce cestovaly v krabici a konec dobrý - doma jsem v klidu na stole vše uvedl do řádného stavu a výsledek skvost.
A ještě k tomu úřadování: nevím přesně proč, ale snad ve všech letištních obchodech v Thajsku i v Dubaji chtěli vidět pas a palubní vstupenku.